Co je to CHOPN

Pokašlávání, zadýchávání při chůzi do schodů zná z vlastní zkušenosti mnoho lidí. Málokdo z nich však ví, že se může jednat o první příznaky vážné choroby – chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN, česky rozedma plic). Jejími posledními stadii jsou invalidita, zařazení do transplantačního programu a předčasné úmrtí. Přitom by mnohým stačilo jen nekouřit.

 

Výskyt CHOPN jak u nás, tak na celém světě stále stoupá. V Česku žije kolem 800 000 lidí s touto nemocí (diagnostikována a léčena je však asi jedna čtvrtina), celosvětově se odhaduje počet pacientů na více než 600 milionů. Vzestup počtu případů odpovídá vzrůstajícímu počtu kuřáků. Kouření a choroba však mají určitý časový odstup: změna počtu kuřáků se projeví v nemocnosti touto chorobou zhruba za 30 let.

 

Základní příčina – kouř

Nejčastěji je CHOPN způsobena opakovaným nebo dlouhodobým vdechováním toxických látek, především cigaretového kouře, přičemž škodlivé je pasivní kouření. Velkou roli tu hrají i vrozené faktory, protože CHOPN se objeví „pouze“ asi u jedné čtvrtiny kuřáků. Avšak existuje i „čistě genetická“ forma této choroby: disponovaní jedinci mající sníženou tvorbu jednoho z velmi důležitých enzymů, který brání poškození plic při expozici běžným škodlivinám z ovzduší. U nich se CHOPN rozvine, i když nekouří a nikdy nekouřili. Tato forma je však vzácná. V posledních letech se objevují podložené názory, že CHOPN je způsobena rychlejším stárnutím plic, nebo jejich poškozením v útlém (novorozeneckém), věku.

 

Varovné příznaky

Kašel a vykašlávání hlenů jsou prvními příznaky. Stane-li se kašel pravidelným, tedy trvá-li alespoň 3 měsíce v roce po dobu dvou po sobě následujících let, označujeme stav jako chronickou bronchitidu, která je rizikovým faktorem pro vývoj CHOPN (někdy je proto označována jako CHOPN nultého stadia). Nejdůležitějším příznakem a zároveň problémem je dušnost. Pacienti ji obvykle popisují jako krátký dech, pocit nedostatku vzduchu nebo kyslíku, nemožnost se nadechnout nebo jako tíhu na prsou či hrudníku. Zpočátku se dušnost objevuje jen při větší fyzické zátěži, při běhu, jízdě na kole, chůzi do prudkého kopce nebo do schodů apod. S postupem dušnost přichází i při obvyklých denních činnostech: chůzi po rovině, chůzi z kopce nebo ze schodů, mytí, oblékání, pohlavním styku, chůzi po bytě, po jídle apod. Nakonec se dušnost stává trvalou a může nemocného budit i ze spánku. 

 

Pro pacienta s CHOPN mohou být nebezpečné i banální infekce, jako jsou choroby z nachlazení. Dušnost se může zhoršit do té míry, že dochází k dechové nedostatečnosti a nemocný musí být hospitalizován, kde je dýchání podpořeno přístroji.

V pokročilejších stadiích choroby dochází k poškození funkcí dalších orgánů. Může dojít ke zhoršení vstřebávání živin ze střev a jejich nedokonalému zpracování, což má za následek hubnutí. CHOPN vede téměř u každého pacienta k ovlivnění funkce srdce, jehož činnost se zhoršuje. Často zjišťujeme poruchy srdečního rytmu nebo alespoň urychlení tepu. Zhoršením srdeční činnosti dochází k nadměrnému zadržování tekutin v těle, které se projevuje nejčastěji otoky dolních končetin.

Zhoršená funkce plic má za následek snížený obsah kyslíku v krvi, který je nezbytný pro správnou funkci všech orgánů lidského těla. Může mít vliv na funkci mozku, srdce, jater, ledvin i jiných orgánů. Často vede ke zmnožení krevních buněk a většímu sklonu k tvorbě krevních sraženin.

 

Jak a proč?

Vdechování toxických látek, hlavně cigaretového kouře i v případě tzv. pasivního kouření, poškozuje průdušky i plíce samotné. Stěny průdušek se ztlušťují, dochází k zmnožení hlenových žlázek a poškození řasinkových buněk (jejich funkce tkví v „očišťování plic“) ve sliznici průdušek. Hlavním důsledkem těchto změn je zvýšená tvorba hlenu, který musí být vykašláván, a zhoršená obranyschopnost proti kapénkovým infekcím (tj. těch, které se přenášejí vzduchem). Proto postižený trpí často záněty průdušek, které stav dále zhoršují.

Poškození samotných plic je mnohem složitější. Ztluštěním průduškové stěny a se zúžením průsvitu průdušek dochází při výdechu k zpomalenému proudění a k zadržování vzduchu v plicích. Hromadící se vzduch zvyšuje tlak v plicních sklípcích a ty praskají. Sousedící sklípky se spojují ve velké dutiny. To vede k zmenšení plochy, na které přestupuje kyslík ze vzduchu do krve a oxid uhlíku z krve do vydechovaného vzduchu. Proto klesá obsah kyslíku v krvi a zmenšuje se jeho přísun k orgánům. Zároveň ubývá elastických vláken, která tvoří důležitou „kostru“ plic. Plíce se proto stávají méně pružné, „hadrovité“, průdušky ztrácejí svoji oporu a při dýchání kolabují, a ještě více se zužují. Tím se stále více zpomaluje proudění vzduchu při výdechu. Stále větší podíl vzduchu, který měl být vydechnut, zůstává v plicích. A tak v plicích zůstává více „starého“ vzduchu, čímž se snižuje množství „čerstvého“ vzduchu, který se do plic „nevejde“. Proto mají nemocní s CHOPN omezený nádech i výdech. 

 

U lékaře

Každý člověk s déletrvajícím kašlem nebo pocity dušnosti při fyzické námaze by měl vyhledat specialistu – pneumologa (plicní nebo ambulance TRN). Základními vyšetřeními jsou rentgen hrudníku (provádí se k vyloučení jiných onemocnění, která mohou dušnost způsobovat – např. nádorová onemocnění plic, průdušek nebo pohrudnice, srdeční selhání apod.) a spirometrie (měření základních plicních objemů a funkcí).
Spirometrickým vyšetřením lze CHOPN s velkou určitostí rozpoznat, a proto je považována za nejdůležitější při určení diagnózy a posléze i při sledování vývoje onemocnění, případně k hodnocení účinku podávaných léků. Důležitá jsou i další vyšetření, jako např.: elektrokardiografie (EKG) a echokardiografie (ultrazvuk srdce) k posouzení srdeční funkce, rozbor krve (množství kyslíku a oxidu uhlíku v krvi, krevní obraz a další důležité parametry.)

 

Začátky a konce

Zdravý člověk má při dýchání velké rezervy. Pacient začne pociťovat dechové obtíže, když funkční kapacita jeho plic klesne asi na jednu třetinu. Proto přichází mnoho pacientů až v době, kdy je choroba značně pokročilá. Poškození plic, ke kterému zatím došlo, nelze zvrátit, plíce nelze obnovit žádnou léčbou (jen transplantací). Hlavní léčebnou snahou je uchovat to, co zbylo, a zabránit zhoršování, tedy prohlubování dušnosti a snižování přísunu kyslíku do krve a k dalším orgánům.

Pacient postupně omezuje svoje činnosti, stává se invalidním, závislým na svém okolí a po čase vyžaduje jeho stav trvalou inhalaci kyslíku. V poměrně řídkých případech je zařazen na čekací listinu k transplantaci plic. CHOPN vede ve většině případů k předčasnému úmrtí pacienta. 

 

U všech pacientů – nekuřáků, jimž je diagnostikována CHOPN, by měl být proveden test na nedostatek tzv. alfa-1 antitrypsinu, což je látka, která aktivně ochraňuje zdravé plíce před destrukcí. Součástí onemocnění může být i jaterní poškození. V tomto případě lze léčbou zabránit vážnému poškození plic.